Nejkrásnější dárek...

   Už přesně nevěděla, kdy ji to napadlo poprvé. Ale tentokrát téměř na jistotu věděla, že je těhotná. Myslela si to už několikrát předtím, ale až v den, kdy šla na koncert své nejoblíbenější kapely, si udělala test. Původně to chtěla ještě na pár dní odložit, ale bála se představy, že by pila. Odpočítávala vteřiny na hodinkách, do doby, kdy se odhodlala podívat na proužek papíru, který měl rozhodnout o její budoucnosti. Byly tam. Dvě světlé čárky. Koukala na papírek a nemohla tomu uvěřit.  Věděla, že udělala chybu, když si ho udělala před koncertem, protože tušila, že nebude moci myslet téměř na nic jiného. Přesto si nemohla pomoci.

   Na jednu stranu měla radost, ale na stranu druhou si nebyla jistá, jestli to opravdu chce. Bála se Jeho reakce. Žádné dítě zatím neplánovali a tak ji ty dvě čárky poněkud vykolejily. Dívala se na proužek a přemýšlela, jestli je to To Ono. Čárky totiž byly poměrně světlé a Ona si nebyla jistá, jestli to je tím, že těhotná není nebo tím, že ten test měla doma poměrně dlouho. Rozhodla se to zatím neřešit, a pokud se něco nezmění, udělat si další test o dva dny později.
   Koncert i posezení s mamkou si moc užila, ale celou dobu myslela na to malé. Ač si to zatím nepřipouštěla, věděla, že těhotná opravdu je. První, co jí napadlo, když Fleret začal hrát, bylo, že si příští rok bude muset zajistit hlídání, aby mohla na ten koncert zase jít. Musela se sama sobě zasmát. Ještě ani neví, jestli bude v pořádku a už si plánuje koncert. Věděla, že se před mamkou nesmí prozradit a tak si s ní dala víno. Snažila se nedat na sobě nic znát a vypadalo to, že se jí to i podařilo. Koncert si v rámci možností užila, ale v noci nemohla moc spát. 

Přemýšlela nad tím, co bude, když se jí těhotenství potvrdí. Už se viděla, jak chová malinké miminko a užívá si to. Byla ráda, že je před Vánoci a nemá čas to tolik řešit. Problém byl, že to potřebovala někomu říct, ale zatím nemohla. Jediný komu to napsala, byla kamarádka z vysoké. Věděla, že ta to nikomu neřekne. Byla překvapená stejně jako ona, ale byla nadšená. Vyptávala se jí na všechny podrobnosti, ale bylo jasné, že jí to přeje.

Nejradši by se hned rozeběhla k doktorce, ale ta její tam byla až ve středu a zatím byl víkend. Vydala se k ní hned, jak skončila v práci. Myslela si, že se jen objedná a dorazí jindy, ale sestřička ji převezla a hned ji vzala. Byla nervózní, jak blázen. Klepaly se jí ruce a nemohla myslet na nic jiného. Tím spíš, že jí k doktorce vezl její táta a vyptával se jí na to, kdy se dočká vnoučete. Nikdy to nedělal a ona byla o to víc vykolejená. Nicméně to ustála a nic neprozradila. Ale byla to ironie. Jakoby to tušil.

Sestřička jí nabrala krev a posadila ji zpět do čekárny. Celou dobu, než si ji zavolali do ordinace, si psala s Aničkou – kamarádkou ze školy. Alespoň to ji trochu uklidňovalo. Než šla dovnitř, musela několikrát na záchod, ale pořád potřebovala. Z nervozity. A pak si ji zavolala doktorka do ordinace. Vysvětlila jí svůj „problém“ a doktorka ji vyzvala, aby si odložila. Když to splnila, vyšetřila ji. Potvrdila jí, že tam vidí gestační váček a připustila, že to vypadá, že by mohla být těhotná. Dokonce jí dala i první fotku jejího „dítěte.“

Když vylezla z ordinace a domluvila se na dalším vyšetření, nemohla dýchat. Musela se na schodech posadit a překonat to. Cestou domů pořád koukala na snímek z ultrazvuku. Potřebovala se z toho prvotního šoku probrat a pak řešit, co dál. Naštěstí byl On na brigádě. Doma si sedla do kuchyně a uvařila si čaj. Pořád nevěřícně koukala na ultrazvukový snímek. Vyfotila si ho do telefonu a poslala Aničce. Ta jí hned gratulovala a ptala se jí na plno věcí, na které zatím neměla sama odpověď. Nejdůležitější otázkou asi bylo, KDY TO ŘEKNE JEMU. Variant jí napadalo plno. Ale jak nad tím tak přemýšlela, jedna z možností jí lákala nejvíc.

Vzhledem k tomu, že bylo 14. prosince, rozhodla se Mu to říct až na Vánoce. Dát mu to jako dárek pod stromeček. A když nad tím tak přemýšlela, dostala ten nejkrásnější dárek i ona. V ten den měla totiž devětadvacáté narozeniny. Nebyla si sice jistá, že to bude to nejkrásnější i pro něj. Ale věděla, že překvapení to tedy určitě bude. Pokud to tedy vydrží a neprozradí to dřív. Výhodou bylo, že bylo do Vánoc jen pár dní a měli oba plno práce a akcí. A Ona si byla jistá, že mu to nechce říct jen tak mezi řečí. Chtěla, aby to byla speciální chvíle a tak to odložila na Štědrý večer. Nikdy by nevěřila, že bude tak těžké vydržet jen deset dní nic neříct. Myslela na to téměř dvacetčtyři hodin denně. A taky se tou dobou rozhodli všichni kolem se ptát na to, kdy se vezmou a kdy budou mít děti. Jí to přišlo vtipné, Jeho to rozčilovalo.

Bylo jí jasné, že až se to dozví, bude to chtít říct i rodině. Věděla, že by s tím měli počkat do třetího měsíce, ale jak Ho znala, bylo jí jasné, že to do té doby nevydrží. A protože chtěla, aby se to nejen On, ale i příbuzní dozvěděli nějak originálně, okopírovala v práci fotky z ultrazvuku a k nim koupila rámečky, do kterých je dala. Pak vzala barevný papír a udělala na něj několik komiksových bublin. Do jedné z nich napsala „Ahoj taťko!“ vystřihla ji a přilepila ke gestačnímu váčku.  Fotku dala do krabičky, přidala k ní ponožky pro novorozeně a zabalila.  Dárek pro rodiče udělala podobně, jen tam napsala jiné popisky. Vše schovala, aby to náhodou nenašel.

Na Štědrý den ráno se probudila se skvělou náladou. Byla strašlivě nervózní, ale bylo jí skvěle. Věděla, že už to konečně bude moct prozradit. Že už to nebude muset tajit. Celý den na nic jiného nemyslela, ale ustála to. Kupodivu se jí i večer podařilo uvařit večeři tak, jak chtěla. Ani nespálila kapra, jako se jí to podařilo rok předtím.

Po večeři šli společně ke stromečku. Nechal ji, aby si vybrala dárek jako první. Snažila se, aby jí netřásly ruce, ale moc jí to nešlo. Pak byla řada na něm. Samozřejmě sáhl po tom nejdůležitějším balíčku. Chtěla ho ale nechat až na konec. Když už pod stromečkem zůstal jen ten jeden jediný, klepaly se jí ruce tak, že si na ně musela sednout. Dívala se na něj a ta chvíle jí přišla nekonečná. Rozbalil krabičku a díval se na obsah. Několik sekund mu trvalo, než mu došlo, co to je. „Ty… ty jsi těhotná?“ zeptal se po chvíli. Ona už v tu chvíli nebyla schopná slova, protože v očích měla slzy. Zvládla jen kývnout. „Pojď sem.“ zašeptal. Šla si sednout k němu. „Ty jsi těhotná?“ opakoval nevěřícně. „Jo.“

„A jak se to…“ Ani mu nemusela odpovídat, věděl, jak se to povedlo. „Takže my budeme mít dítě.“ Poznamenal a viděla na něm, jak je dojatý. Bála se toho a teď to bylo konečně za ní. Nemusela mu už nic tajit. Bylo to venku. Ptal se jí na podrobnosti a malinko jí vyčetl, že mu to neřekla hned, jak se to dozvěděla. Ale když mu to vysvětlila, pochopil to. Bylo to přesně, jak předpokládala, chtěl to rodině říci co nejdříve. První možnost měl hned ten večer. Každý rok totiž večer jezdili k její tetě. Již předem však tetě říkala, že neví, jestli přijedou i letos, že uvidí, jak se jim bude chtít. Záměrně nechala rozhodnutí na něm, protože jí bylo jasné, že to potřebuje trochu zpracovat. I jí to nějakou chvíli trvalo a proto na něj nechtěla tlačit. Nakonec se rozhodl, že tam pojedou a rovnou jim to řeknou.

Sice se mu do toho moc nechtělo, ale chtěl to mít taky za sebou. Viděla na něm, jak je nervózní. Chvíli trvalo, než se k tomu dostali. Nechtěli to vybalit hned mezi dveřmi a tak si dali kafe a rozdali si dárky. A pak podala svému tátovi dárek se slovy, že jim něco ještě zapomněli dát. Když sundal obal a otevřel krabičku, nejdřív mu to nedošlo. Pak je poslal do prdele a vzápětí měl v očích slzy. A pak to ukázal všem ostatním. Její sestra se rozbrečela, babička a teta měly slzy v očích. Hned jim všichni začali gratulovat a ptát se na podrobnosti a taky na to, kdy bude svatba. Celý večer byl velmi vyčerpávající a oba usnuli, jakmile padli do peřin.

Celé vánoční svátky se nesly v duchu oznamování jejího těhotenství. Nechtěla to říkat všem, ale bylo jí jasné, že rodině a nejbližším kamarádům to budou muset říct. Příležitost říci to Jeho rodině měli na první svátek vánoční, když zajeli za Jeho sestrou. Když odjížděli, byl naštvaný. Těšil se na podobnou reakci, jako měla její rodina, ale jeho sestra jim jen pogratulovala a zeptala se, zda to zvládne. Mrzelo to nejen jeho, ale i ji. A tak doufal, že jeho rodiče zareagují lépe.

Řekli jim to v Praze, kde se sešli, aby mohli navštívit tetu a strejdu. Později jim to bylo trochu vyčteno, že jim to neřekli někde o samotě, ale oni nechtěli dělat jakoby nic a říci jim to až o dva dny později, kdy se domluvili, že společně oslaví Vánoce. V každém případě byli jeho rodiče překvapení. Nejdřív byli oba trochu zaraženi, protože to absolutně nečekali. Mysleli si totiž, že se nejdřív vezmou a pak někdy budou mít dítě. Ale ve finále měli radost.
   Poslední rodiče, kterým to měli ještě oznámit, byla Její máma s přítelem. Domluvili se s nimi na sraz pod záminkou, že jim zapomněli dát ještě jeden vánoční dárek. Když ho rozbalili, začali se smát. Vylezlo z nich, že se o tom bavili a že si to mysleli. Bylo na nich vidět, že mají radost. A když už to konečně všichni věděli, mohli se společně začít těšit na vše nové, co je teprve čeká.

zdroj obrázku: vlastní archiv