Babičko!
Pokud dobře počítám, v pondělí by Ti bylo krásných osmdesátsedm let. Bohužel jsi se toho nedožila. Strašně moc bych Ti toho chtěla říct, ale už to nejde. Chtěla bych Tě seznámit s Vítkem, Tvým pravnukem. Chtěla bych Ti představit svého manžela, určitě by se Ti líbil. Chtěla bych si s Tebou povídat o svých plánech a snech. Chtěla bych poslouchat, jak mi vyprávíš o tom, jak jsi se seznámila s dědečkem a jaká byla mamka, když byla malá. Chtěla bych Tě držet za ruku a dívat se na svůj krásný úsměv. Chtěla bych vedle Tebe jen sedět a nic neříkat. Chtěla bych s Tebou prostě jen být. Být a vědět, že nakonec bude všechno vždycky fajn, protože jsi tam Ty! Ty, která mě máš ráda a vždycky mě podpoříš.
Vím, že i když tu nejsi, hlídáš nás shora. Občas mám dokonce pocit, že jsi tu s dědečkem s námi a hlídáš našeho syna. Vždycky ve chvílích, kdy kouká jen tak mimo a usmívá se. Jako kdyby vás viděl a povídal si s vámi. Nevím, jestli je to pravda nebo ne, ale já doufám, že jo. Doufám, že alespoň takhle vidíte, jak se máme a jak malý roste. A proto bych Ti chtěla říct:
Mám Tě ráda
a nikdy na Tebe
(a ani na dědečka)
nezapomenu!
zdroj obrázku: vlastní fotoarchiv
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste hodní, že jste si udělali čas a okomentujete tento příspěvek!