Příští týden touhle dobou budu odpočítávat poslední hodiny, které mi zbývají do nenáviděné zkoušky z biologie, ale hlavně do mého odjezdu směr Itálie. Vlastně za týden a jeden den budu mířit už zhruba 22minut směr jih. Těším se jako malá holka a zároveň vím, že se mi nebude chtít domů, protože týden je na mou milovanou Itálii tak zoufale málo...
Už se vidím, jak nasedám do Bobíka nebo jak se ten novej zájezdovej krasavec jmenuje a uvelebuji se pohodlně v jednom z předních sedadel. Pak na chvilku zavírám oči, protože už vím, že JE TO TADY... za pár hodin se probudím a budu tam (: sotva se rozjedeme, začne se Petra smát... okamžitě totiž s Vojtou vybalujeme svačinu... a ano, ani tentokrát ještě nestihneme vyjet z Ústí... vím, že v autobuse bude zase panovat veselá nálada a kolovat naše milovaná kolča (kola + rum :))... po chvíli Rosťa zmáčkne "play" a na obrazovce se objeví nějaký film... jisto-jistě zajásám, protože to nejspíš bude nějaký animovaný film, jelikož v našem Krasavci cestuje většina dětí... jak by taky ne, do Bibione za PIRÁTY jezdí přece spíš děcka než dospěláci, kteří tvrdí, že žádní piráti, Ježíšek, Mikuláš, Čert a kdo-ví-co ještě, neexistuje (ale JÁ jim NEVĚŘÍM... JÁ VÍM, že jsou a nosí mi dárky :)) A oni (ti moji dospěláci z Krasavce) vědí, že JÁ animáky zbožňuju... taky se mi kvůli tomu smějí (: (Ale já vím, že i oni se na ně těší ;)) Později (jen doufám, že nikoho letos nenapadne pustit tu příšernou hranou Sněhurku, kde se trpaslíkům - kdykoliv kolem nich Sněhurka projde - postaví čepička...) všichni společně usneme... já sice budu každou chvíli vzhůru, ale co, já to dospím až budu stará (:
Když začne svítat, postupně budu rozeznávat známou krajinu a začne mi být čím dál tím více do zpěvu, ačkoliv budu mít celé tělo rozlámané a budu nevyspalá. V momentě, kdy už skoro začnu jásat, zastavíme na benzínové pumpě... nj, doplnění živin je nezbytné... i když já se určitě budu zase průběžně živit celou noc...
Nakonec zase nastoupíme do Krasavce a už bez zastávky jedeme na místo určení... vím, že okamžitě rozeznám siluetu městečka... vím, že moje srdce poskočí, jakmile spatřím tradiční květinovou výzdobu... vím, že budu mít chuť tleskat až se začneme proplétat uzkýma uličkama...
A taky vím, že až vystoupím, bude se mi chtít brečet, po roce budu totiž konečně zase "doma" (:
zdroj obrázku: weheartit.com

Takové cesty jsou stejně nejlepší... :)
OdpovědětVymazat