"Ciao" aneb jeden úsměv stačí, drahoušku (:

   ... sotva si na něj vzpomenu, mé srdce vesele poskočí... už jen pár dní a možná ho uvidím... možná? Ano, bydlí totiž v Itálii a pracuje tam v supermarketu... nikdy jsme spolu nemluvili, vždycky jsme jen prohodili "CIAO" a bylo... ale nikdy nezapomenu na ten jeho úsměv... na ten jeho úsměv, díky kterému jsem vymyslela tenhle příběh... 

   Zaposlouchala se do zvuku hudby, linoucí se ze zpěvaččina štíhlého hrdla a nástrojů exotických hudebníků. Milovala hudbu a tělo se jí začalo lehce vlnit do jejího rytmu. Pak ucítila, jak jí někdo pozoruje. Podívala se tím směrem a setkala se s jeho očima. Usmála se. Podívala se směrem ke kapele a začala tleskat, když se z reproduktoru ozvala její zamilovaná píseň z filmu Hříšný tanec.

Zabrousila pohledem zpátky k místu, kde ho spatřila, ale nebyl tam. Přesto pořád viděla ty jeho oči. Nádherné temně hnědé duhovky orámované černými řasami. A pak, aniž by pořádně věděla jak, s ním najednou tančila. Věděla, že to není jen výplod její fantazie, ale že je to skutečné. Utápěla se v těch tmavých očích a viděla v nich poskakovat veselé plamínky. Téměř jakoby se vznášeli, byli jako kdyby spolu tančili odjakživa. Protančili se skrz celé náměstí, plno lidí se zastavovalo, aby vidělo jejich ladný tanec. Několik párů se k nim připojilo a ke konci písně už s nimi tančilo celé náměstí. 

Připadala si jako v úžasném filmovém snu. Věděla, že se blíží konec písně, ale doufala, že nikdy neskončí. Přitočil ji k sobě a zaklonil ji. Dlouhé vlasy se jí dotýkaly země. Přitáhl si ji k sobě a těsně se k sobě přitiskli. Dýchali ve zběsilém tempu a obličeje měli tak blízko sebe že pohnout hlavou, byť jen o milimetr, byly by se jejich rty setkaly. Byly dokonale sehraní. Pak jí zatočil a na poslední rychlé tóny písně ji předal do rukou jiného tanečníka, který se jí nelíbil a ani neovládal taneční kroky jako její tajemný Ital z obchodu. Nenechala se tím rozhodit a tělo se jí rytmicky vlnilo až do posledního tónu. Když píseň skončila, všichni tleskali. Rozhlédla se, aby mohla poděkovat svému tanečnímu partnerovi, ale nikde ho neviděla. Zamrzelo jí to, líbil se jí už v loňském roce, kdy tu trávila také část prázdnin.

Doufala, že ho zase uvidí, ale ačkoliv chodila do místního obchodu každý den, rozhodla se, že tam druhý den nepůjde. Místo toho tam pro rohlíky poslala své dva spolubydlící a sama si šla zaběhat. Když se vrátila a zasedla ke stolu, který se téměř prohýbal pod všemi dobrotami, které kluci koupili, měla nutkání se na něj zeptat, ale odolala.

K večeru se rozhodla, že se půjde projít. Měla takovou posmutnělou náladu a tak doufala, že když si oblékne své oblíbené šaty, bude jí lépe. Nebylo. Rozhodla se to nevzdávat a tak si na černé šaty připnula ještě velikou rudou květinu. Nazula si své zářivě červené balerínky a vyrazila. Nechtěla s nikým mluvit, nechtěla se prodírat davem a tak jen tak bez cíle bloumala úzkými uličkami italského Torentina.

Cestou potkala malíře, kterého znala z města. „Usměj se, bella mia.“ promluvil na ni a donutil ji tak vyloudit na tváři jiný výraz než ten neutrální. Zamyšlení. „Bellisima.“ zaradoval se. Zahřálo ji to u srdíčka a úsměv jí už na tváři zůstal. Narovnala se, zvedla hlavu a zase jí bylo dobře. Byla z ní zase ta krásná, zdravě sebevědomá Rosie.

Pozorovala starobylé domy a žasla nad tím, jací byli dřívější stavitelé mistři. Ani nevěděla, jak se dostala zpátky k ubytovně. Nechtělo se jí ještě domů a tak se zády opřela o sloup a pozorovala cvrkot. Na chvilku zavřela oči, a když je opět otevřela, uvědomila si, že stojí před supermarketem. A v ten moment ho zahlédla, jak vychází obklopený partou svých přátel. Hrozně mu to slušelo. Na rozdíl od jeho kamarádů, kteří byli oblečeni sice moderně, ale tak nějak mezi ty staré domy nezapadali. On měl na sobě světlé plátěné kalhoty a tmavě hnědou pánskou tuniku, která dokonale ladila s barvou jeho očí.

Rosie v tom přišel hrozně sexy. Pozorovala ho, jak si povídá s kamarády a živě u toho gestikuluje. Každý jeho pohyb se jí líbil. Doufala, že si jí všimne, ale nechtěla na sebe nijak upozorňovat. Ani by jí snad nevadilo, kdyby si jí nevšiml, ale takové “štěstí“ neměla. V půlce veselého gesta se zarazil, protože ji spatřil. Usmál se na ni a něco řekl svým kamarádům. Ti se otočili nejprve k Rosie a pak zpátky k němu. Na některých obličejích četla výraz uznání, na některých viděla jen neutrální pohledy. Na obličeji dvou dívek, které k němu stály nejblíž a hltaly každé jeho slovo, spatřila tichou závist a nenávist vůči Rosie. Potěšilo ji to. Věděla, že tak koukají, protože na rozdíl od nich jí to i v tak jednoduchém oblečení slušelo a hlavně, on na ní mohl oči nechat. Zaslechla, jak se s nimi loučí a pak ho viděla, jak si to namířil k ní.

„Má krásná tanečnice.“ usmál se na ni. „Ciao.“ pozdravila ho s úsměvem, „Ani jsem ti nestačila poděkovat za tanec.“ „To já ti musím poděkovat a zároveň se omluvit. Pospíchal jsem za babičkou, ale tys vypadala jako pohádková víla. Nemohl jsem tě tam jen tak nechat. Navíc, když se ti pak rozzářily oči. Vypadalas jak dítě u vánočního stromečku, když jsi zaslechla tu píseň z Hříšňáku.“ „Jo, můj nejoblíbenější film. Mimochodem, já jsem Rosie.“ natáhla jsem k němu ruku a on ji jemně, ale pevně stiskl. „Johnny.“ usmála jsem se při vzpomínce na úžasného Patricka Swayzeho v roli Johnnyho z Hříšného tance. „To nezní jako typicky italské jméno.“ řekla a uvědomila si, že její dlouhoprstou ruku drží stále v té své. „To ne, je po dědečkovi.“ usmál se a přejel jí palcem přes zápěstí.“ „Krásné jméno. Líbí se mi.“ Myslela jsem samozřejmě to jméno, ale Johnny to pojal po svém. „Ty se mi taky moc líbíš.“ usmíval se a Rosie cítila, jak rudne. „Přestaň nebo zpychnu.“ usmála se na něj a položila mu druhou ruku zlehka na prsa. Cítila, jak jeho srdce pravidelně buší.

Všimla si, že jeho kamarádi stále postávají o kus dál a dívají se jejich směrem. „Měl bys jít. Kamarádi na tebe čekají.“ špitla. „Běžte, já vás dojdu.“ zavolal na ně a oni šli, jen ty dvě dívky se po nich nenávistně dívaly. „Chceme jít tancovat.“ usmál se omluvně. V ten moment bylo Rosie líto, že spolu nezůstanou sami a vlastně, že spolu asi ani večer nebudou. Všiml si, že jí posmutněly oči. Toužil se jí dotknout, pohladit po tváři a políbit ji na rty, ale bál se, že jí to bude vadit. Přitom Rosie netoužila po ničem jiném od té chvíle, co ho prvně spatřila.

„Byl bych moc rád, kdybys šla s námi.“ odvážil se a přejel jí prsty po volné paži. Přeběhl jí mráz po zádech, ale bylo jí to příjemné. „Nebude to vadit tvým přátelům?“ zeptala se a v hlase jí zněla radost. Potěšilo ho to. „Neboj, nebude.“ usmál se. Rosie sice věděla, že přinejmenším těm dvěma slečnám to vadit bude. Ale on si vybral ji, tak co. „Půjdu moc ráda. Ale nerada bych ti kazila plány.“ „Neblázni, ty jsi ten nejkrásnější plán, jaký bych si mohl přát.“ naklonil se k ní a políbil jí zlehka na rty. Ještě po pěti minutách cítila jeho rty na svých. A on na tom nebyl jinak.

Povídali si o tancování, když zaslechli tóny samby. Její tělo se začalo automaticky vlnit. Chytil jí z ničeho nic za ruku a zatočil jí. Sukně se jí rozvlnila až skoro do pasu a odhalila tak její dokonalé, dlouhé a dozlatova opálené nohy. Smála se a její zvonivý smích ho zahřál u srdce. Pak jí vzal jednou rukou kolem pasu a druhou nechal ležérně zastrčenou do kapsy svých kalhot. Čím víc se přibližovali ke klubu, tím víc byla vzrušená. Milovala latinskoamerické rytmy a tady jimi byl vzduch doslova prosycen. A pak se jim vyskytl otevřený pohled na klub. Obrovský prostor, ve kterém se mísila latinskoamerická hudba s prvky hip-hopu. Zábava se teprve rozbíhala, ale přesto byl klub téměř plný.

Jeho kamarádi se zastavili před klubem a čekali na ně. Johnny si začal razit cestu davem. Cestou je zastavilo asi deset lidí a Johnny Rosie všechny představil. U pátého jména snahu, zapamatovat si je, vzdala. Nikdy neměla dobrou paměť na jména. Pak jí představil kamarády z krámu. Zapamatovala si však jen Tadeáše, jejího krajana, a dvě dívky, kterým se Johnny líbil a které Rosie od první chvíle nesnášely. Emily a Evelyn. Jak poetické.

Chvíli postávali venku, než Tadeáš a další dva kluci dokouří. Rosie ze srdce nesnášela cigarety, ale tentokrát byla ráda, že mohou postávat venku. Milovala pozorování okolního ruchu a tenhle cvrkot jí dělal vyloženě dobře. Johnnyho pozdravilo ještě asi dvacet lidí. „Jsi tu oblíbený.“ usmála se Rosie a on jí místo odpovědi políbil na spánek. Bylo jí krásně. Držela ho jednou rukou kolem pasu a teď ho objala i tou druhou, opřela si hlavu zlehka o jeho rameno a byla naprosto spokojená. Líbilo se jí, jak voní. Voněl jako rozpálená pláž a oceán. Okamžitě se do té vůně zamilovala. Byla z těch dívek, které milují čisté a přírodní vůně.

A pak už konečně kluci dokouřili a všichni zamířili do nitra klubu. Johnny Rosie na okamžik pustil, aby jí hned v zápětí mohl chytit za ruku a proplést své prsty s jejími. Podíval se na Rosie a ona se usmála. Jeho dotek v ní okamžitě vyvolal pocit elektrického vrnění.

Vešli do velikého sálu a Rosie málem spadla čelist. Nikdy nic tak úžasného neviděla. Po stěnách byly rozesety stříkance fosforeskující barvy a v sále se téměř nesvítilo. Jen uprostřed velkého kruhu ze země vystupovaly světelné kužely a ozařovaly tanečníky. „Páni.“ vydechla. „Tos ještě nic neviděla. Dneska večer je tady battle.“ „Super.“ zářila štěstím a všimla si, že jeho kamarádi se vmísili do davu. Zřejmě po Johnnym až tolik neprahnou. Uchechtla se, když viděla Emily s Evelyn, jak se svíjí na parketu v obětí dvou poďobaných mladíků. „Copak?“ zeptal se Johnny. „Ale nic.“ usmála se bezelstně, „Půjdeme tancovat?“ zeptala se Rosie, když zaslechla první tóny písně, která byla docela známá, ale momentálně si nemohla vzpomenout na její název. „Chtěl bych ti ještě něco ukázat.“ zastrčil jí za ucho pramen, který jí lezl do očí. „Tak dobře.“ usmála se. „Počkej chvíli tady.“ usmál se tím svým odzbrojujícím úsměvem a odběhl k baru.

„Nechat krásnou slečnu samotnou u baru se nevyplácí.“ ozval se vedle Rosie hlas, který mluvil její rodnou řečí. „Tadeáši.“ řekla a usmála se na něj. „Právě jsem tě zachránil od jistého vyškrábání očí.“ usmál se. „Cože?“ zeptala se Rosie nechápavě. „Mířily k tobě Emily s Evelyn. Lezeš jim do zelí.“ „Všimla jsem si.“ uchechtla se, když viděla, jak jsou naštvané, že se s ní Tadeáš baví.

„Ty tu bydlíš?“ zeptal se. „Ne, jsem tu na prázdninách.“ „Mluvíš skvěle italsky.“ „Díky, tři roky jsem studovala v Římě.“ „Aha,“ zasmál se, „to mnohé vysvětluje.“ „A ty?“ „Já jsem tu už pátým rokem na letní brigádě.“ „A pokaždé přímo tady?“ „Jo, je tu spousta možností. Pořád se tu setkávám se samými umytými a namydlenými lidmi.“ odcitoval a Rosie se začala chechtat. Taky milovala Cimrmany. „Na to zase praskne mýdla.“ doplnila ho a Tadeáš se začal taky smát. „Copak je tu k smíchu?“ zeptal se italsky Johnny. Rosie s Tadeášem se po sobě podívali a vy naráz vyprskli: „To bys nepochopil.“ Ovšem česky, takže se na ně Johnny díval pořád stejně nechápavě. „Promiň,“ zamrkala na něj Rosie, když se konečně uklidnili, „To byl český humor, to se špatně vysvětluje.“ „To nevadí.“ usmál se a vtiskl jí do dlaně fosforeskující nápoj. „Díky,“ usmála se. „Promiň, Tadeáši, tobě jsem nevzal, nevěděl jsem, že tu jsi.“ „To je v pohodě. Zachraňoval jsem Rosie před jistou smrtí od Jekyla a Hyda.“ „Díky.“ usmál se Johnny. „Není zač. Tak já už půjdu, myslím, že jsem tam vzadu viděl tu pěknou zrzku, jak tu byla minule.“ „Hm.“ pokýval Johnny uznale, „Ta byla pěkná. Hm… ale ty jsi mnohem hezčí.“ zašeptal Rosie do ucha. Cítila, jak začíná rudnout, tak se raději napila.

„A co je to vlastně za pití?“ zeptala se, když ochutnala. „Chutná skvěle.“ „Tropické světlo.“ usmál se, „Můj vlastní recept.“ „Je to fakt úžasný. Co v tom je?“ „Tajemství.“ usmál se. „Dobře, nebudu vyzvídat. A to je to, cos mi chtěl ukázat?“ „Nene, na to je ještě brzy.“ „Předpokládám, že mi stejně neřekneš, co to je, tak nebudu vyzvídat. Spíš mi řekni něco o sobě.“ „Já ale vůbec nejsem zajímavý člověk.“ „Každý je něčím zajímavý.“ usmála se a popíjela své pití. „Já ne.“ zazubil se. „A co třeba to, že skvěle tančíš?“ „No dobře, tak trochu možná jo. To mi připomíná, že už je ten správný čas.“ „Správný čas na co?“ „Ukázat ti ten pravý život.“ usmál se a nastavil jí otevřenou dlaň. Vložila do ní svou a následovala ho do dveří, kde stáli dva namakaní chlápci. S Johnnym se pozdravili pokývnutím hlavy. Prošli dveřmi a ocitli se v tmavé chodbě. Johnny vedl Rosie ke slabě osvětleným dveřím. Johnny otevřel a rázem se ocitli v jiném světě.

Kolem nich doslova létaly latinskoamerické rytmy. Vzduch jakoby jimi byl zelektrizován. Připomínalo to bouřku, kterou Rosie odjakživa milovala. Nadechla se a ve vzduchu rozeznala vůni slunce, horkého písku, čerstvého melounu, tabáku a potu. Prostor byl osvětlen pouze velkým množstvím loučí a zapadajícím sluncem, což okolí dodávalo nádech tajemna.

Cítila, jak jí Johnny zezadu objal, ale moc ho nevnímala. Naprosto zaujatě totiž sledovala tanečníky na parketě. Tančili způsobem, jakým ještě nikdy neviděla nikoho tančit. Chvílemi si říkala, jestli se to na veřejnost ještě hodí, ale pak usoudila, že je to vlastně úchvatné. „Vítej v mém světě.“ řekl Johnny tak těsně u jejího ucha, že jí horkým dechem ovál krk, na kterém okamžitě pocítila husí kůži.

„Co jsou zač?“ „Lidi z ulice.“ „Jsou úžasní.“ vydechla. „Ty jsi úžasná.“ cítila, jak se dotkly rty jejího ucha. Podívala se na něj a usmála se. „Pojď tančit.“ „Počkej, chtěla bych se chvíli dívat.“ „OK.“ Rosie se o něj opřela a kromě tanečníků vnímala i jeho klidný dech.

„Tohle nezvládnu. Jsou tak …“ nemohla najít to správné slovo, až jí to napadlo, „tak sehraní a dokonalí.“ „Tančí jen tak, jak to cítí v srdci.“ Vždycky skvěle tančila, ale tohle bylo jako jiná dimenze. „Vydrž chvilku tady.“ Rosie ho sledovala, jak jde přes taneční parket a cestou tančí s několika slečnami. V tu chvíli toužila být na jejich místě.

V momentě, kdy došel k pódiu, jí teprve došlo, že je to ta samá kapela, co hrála na náměstí. Jeden z hudebníků se k Johnnymu sklonil a Johnny mu něco říkal a divoce u toho gestikuloval rukama. Pak ho Rosie na okamžik ztratila z dohledu. A pak zaslechla jednu z nejkrásnějších písní z Hříšného tance a zároveň zahlédla Johnnyho, jak k ní míří středem parketu a prstem si jí volá k sobě. Byla to ta samá, na kterou tančili na náměstí. Rozesmála se. Usmál se. Věděl, že má vyhráno.

Vyšla směrem k němu tanečním krokem. Natáhl k ní ruku, a když se ho dotkla prsty, přitočil si jí k sobě. A hned v ten moment se píseň změnila na jinou z toho stejného filmu. „Tanči tak, jak to cítíš.“ zašeptal a dlaní jí přejel po krku. Cítila, jak jí tělem prostupuje vzrušení.

Podívala se do těch nejkrásnějších oči a rázem si připadala, že jsou v sále sami. Vpíjela se do jeho očí a znovu si připadala, jako když jsou jen jedno tělo. Nádherně se doplňovali.  Jako by byli stvořeni jeden pro druhého. Kdykoliv se kolem něj otočila, ucítil lehký závan šeříku a mýdla.  Věděl, že tuhle vůni si bude pamatovat navždy. Usmíval se a přemýšlel, jakou barvu mají její oči. Zdálo se mu, že se každou chvíli mění. Ve světle svící a měsíce se třpytili jako diamanty. Bál se, že se v nich utopí, ale zároveň se od nich nemohl a ani nechtěl odtrhnout. Vzpomněl si, jak ji poprvé viděl. Běžela kolem něho v propoceném triku, které se jí lepilo na dokonale vypracovanou postavu a po tvářích jí stékaly čúrky potu. V uších měla sluchátka, a když ho pak zahlédla, usmála se. Ten úsměv ho zasáhl jako šíp. Nebyl den, kdy by se neusmívala. Úsměv na tváři měli i tehdy, když ji viděl a ona o tom nevěděla. Byla snad nejusměvavějším člověkem na světě. A navíc byla tak krásná, až to bralo dech.

 A v momentě, kdy zpěvák začal zpívat píseň “She´s like the wind,“ se k němu přitiskla. Zalapal po dechu a rukama jí sjel do pasu. Rozesmála se. „Copak?“ „Lechtáš.“ „Promiň“ usmál se a sjel jí rukama ještě o něco níž, až na její krásný zadeček. „Lepší?“ zeptal se a hledal v jejích očích známku toho, že se jí to nelíbí, ale našel v nich jen pobavenou jiskru.

Zkoumala jeho oči a houpala se do rytmu. Tak krásný ploužák s nikým ještě netančila. Dokázal jí rozesmát jedním dotekem, což se jí na něm líbilo. Přejel jí rukama ze zadečku, přes záda až k dlaním. V jednu chvíli si myslela, že jí políbí, ale místo toho jí chytl a zatočil. Zase se začala smát, a aby nespadla, přitiskla se k němu ještě těsněji než předtím. Cítil její dech na své tváři a také cítil, že jí srdce bije jako splašené. Chytil jí v pase a zaklonil jí. Aniž by si uvědomil, co dělá, přejel jí druhou rukou přes zadeček a nahé stehno. Potom si jí přitáhl k sobě, jak nejtěsněji to šlo.

A pak jí konečně políbil.

zdroj obrázku: www.weheartit.com