Otevřely se velké dubové dveře. Jen tak z ničeho nic. Teplý letní vítr dovnitř zavál první zežloutlé listí. Bosá dívka k nim lehkým tanečním krokem doběhla a nebojácně, ale s lehkým chvěním v oblasti žaludku, vyhlédla ven.
Cítila, jak se jí okamžitě rozbušilo srdce. Pár kratičkých sekund si dokonce myslela, že jí vyskočí z její drobné hrudi. Smaragdovýma očima viděla svou milovanou louku, na které rostly tisíce barevných lučních kvítků. Konečně se mohla nadechnout. Cítila, kal se jí plíce plní čerstvým vzduchem. Rozeznala v něm téměř všechny vůně květin, které kvetly na její louce.
Rychle zamrkala, aby se ujistila, že jí jeden z nejdůležitějších smyslů, které měla, nešálí. Opravdu se nepletla. Po rozkvetlé louce kráčel ladným krokem černý kůň. Prohlížela si to majestátní zvíře a žasla nad jeho krásou. V životě neviděla tak úchvatného koně. Co se jí ale zamlouvalo více, byl jeho jezdec. Opálené svalnaté tělo měl ukryté pod koženou rytířskou zbrojí. Horký letní vítr si pohrával s jeho temně-havraními vlasy. Stáčel mu je do nepravidelných vln.
Ona udělala dva opatrné kroky a on se něžně usmál. Jeho krásný, bílý úsměv zářil do dálky. Jeho kůň šel opatrně loukou. Jezdec ho mohl pobídnout a dokonce i chtěl, ale věděl, jak jí na té louce záleží a tak koně vedl velmi opatrně. Po dalších pár metrech to však nevydržel. Seskočil z koně a krokem nebojácného rytíře se k ní rozběhl. Dívka se radostně rozesmála a rozběhla se také. Vlétla mu bez váhání do náruče a on jí zlehka zvedl. Roztočil se s ní a točil s nimi tak dlouho, dokud se jim nezamotala hlava a nezřítili se na květinovou zem. On ležel na zádech a ona se mu, konečně po dlouhých měsících odloučení, mohla podívat do očí. Do temných očí, jejichž majitel pro ni znamenal celý svět. Její silný, neodolatelný, čestný, dobrotivý, spravedlivý a hlavně milovaný rytíř Richard, lví srdce, byl konečně s ní.
zdroj všech obrázků: www.weheartit.com
úplně jsem to před sebou viděla:) Teď budu celý den snít o muži s havraními vlasy:)
OdpovědětVymazat:) o tom já sním často :D
OdpovědětVymazatMoc hezky napsané :) ...jen se zkus pro příště vyhnout klišé typu "Smaragdové oči" a "krok nebojácného rytíře" nebo zbytečným dvojitým zdůrazněním typu "temně-havraní vlasy" (co je havraní, je temné, použij to, co se ti v tu chvíli zdá lepší, ne obojí)
OdpovědětVymazatA jsi trochu moc popisná, v příběhu o pár odstavcích nepotřebujeme vědět, že její hruď je drobná a že jeho tělo pod brněním je svalnaté a opálené. To by bylo důležité v jiném kontextu, ale je škoda snažit se to tam mermomocí nacpat, když to nemá žádnou roli, ruší to tu plynulou emocionální rovinu, kterou máš báječnou :)
Snad jsem tě neurazila, ber to jako radu člověka z oboru a JEN TAK DÁL :)
Jasně, že neurazila, jsem ráda za každý tip (navíc, když je to od člověka z oboru :)), díky moc :)
OdpovědětVymazat