Umět žít!

   ...dneska jsem šla do města... v autobuse ječela nějaká žena a jakýsi mladík jí nazval špínou... nevím, jak vypadala, co měla na sobě ani nic o tom, jestli byla opilá, hysterka nebo kdovíco... nevím, neotočila jsem se... nemám ráda takovéhle lidi a snažím se je ignorovat... ale o tom jsem mluvit nechtěla... mířila jsem do knihkupectví v našem městě a cestou si uvědomila, jak si lidé málo užívají... 

    ...abyste mi rozuměli... to mě nenapadlo po té scéně v autobuse, ale po té, co jsem potkala úžasnou starou paní... stála u jednoho domu a tvář měla labužnicky vystavenou slunci... museli byste jí vidět, ten krásný výraz ve tváři... v tu chvíli, jakoby jí bylo úplně jedno, že má nějaké starosti a že svět kolem ní je takový jaký je... a navíc byla moc krásná... přesně taková ta stará milá hodná a vrásčitá babička, jakou by chtěl každý mít, protože má v každé kapse schovanou nějakou dobrůtku, v každé dlani pohlazení a pro každého vlídné slůvko...stála tam a prostě si to UŽÍVALA!

   ...napadlo mě, že jsem dlouho neviděla nikoho užívat si tak jako jí... takové maličkosti jako jsou sluneční paprsky... místo toho jen všichni na něco nadáváme a stěžujeme si... vždyť si to vezměte... ráno vstanete a venku je hnusně... už zase sněží... venku zase mrzne (překvápko, je zima!)... jdete do kuchyně a zapnete si rychlovarnou konvici, abyste si uvařili kafe/čaj... zalejete ho a jdete do koupelny, kde je ZASE poprskané zrcadlo... pasta z tuby vytlačená špatně... vlasy nejdou učesat, tak jak byste si přáli... když to všechno zrotíte, jdete zpátky do kuchyně a spálíte si jazyk, protože čaj/káva ještě nestihl vychladnout... snídani zhltnete tak rychle, že ani nevíte, co jíte... nasednete do auta, vyjedete a na prvním semaforu vám naskočí červená (NO JISTĚ!!!)... dojedete do práce a z plna hrdla vynadáte tomu debilovi, co vám zajel těsně před nosem na vaše místo... přijdete do kanceláře a všechny, které tam sedí, tak jsou do jedné slepice... zapnete počítač a ten jde hrozně pomalu... pak přijde šéf, který vás seřve na tři doby, protože práci ještě nemáte hotovou... ale ta vyzáblá prsatá dlouhonohá namyšlená blondýna, co se před ním natřásá, jak kohoutice na námluvách, ta dostala pochvalu za to, že to zvládla rychlejc... no jistě... má rychlejší počítač a určitě s ním spí... pak jdete na  oběd a celou porci rajské omáčky, vám ten idiot vyklopí přímo do klína a ještě se blbě směje... cestou domů vám přeběhne přes cestu černá kočka, takže se vaše nálada ještě zhorší... a dorazí to vaše matka/ otec/ manžel/ manželka/ přítel/ přítelkyně/ děti, po vás něco chtějí... aby bylo uklizeno/uvařeno/vypráno/o děti postaráno/peníze vydělané... a vaše již tak mizerná nálada je již na absolutní nule... ale přesto se rozhodnete, zajít do místní hospody mezi ty budižkničemu a ochlasty... přisednete si k jedněm, co vypadají, že celý život nedělají nic jiného a dáte se s nimi do řeči... první na co si začnou stěžovat je, jak je drahé pivo (ale těch deset kousků, co už mají v sobě nikdo nepočítá) a pak téma hovoru sklouzne k politice...jak je to v té sněmovně, senátu a kdovíkde ještě, samá bestie, která nic neudělá pořádně a ještě si hrabe do kapes (ale nikdo s tím nic nedělá a místo, aby šli k volbám a alespoň se s tím pokusili něco dělat, sedí v hospodě, hulí a chlastají... vždyť on už tam není nikdo jiný koho bychom volili)... a vy pak jdete domu, naštvaní na celej tenhle svět a ráno vstanete a venku je hnusně... už zase sněží... venku zase mrzne (překvápko, je zima!)... jdete do kuchyně a zapnete si rychlovarnou konvici, abyste si uvařili kafe/čaj... zalejete ho a jdete do koupelny, kde je ZASE poprskané zrcadlo... pasta z tuby vytlačená špatně... a tak pořád dokola...

   ... ano, v životě je to dost často na pytel... hlavně v dnešní době, ale proč si to kazit ještě svou vlastní špatnou náladou, kterou si způsobíme sami... nemusíte jet na měsíční dovolenou na Mallorku.... nemusíte vlastnit ferrari... nemusíte mít miliony v bance... stačí, když si každý den najdete nějakou věc, kterou si užijete...

   ...co takhle vstát o patnáct minut dřív a udělat si míchaná vajíčka se zeleninou, nezhltat to, ale sednout si pěkně ke stolu... co si uvařit kávu nebo čaj a vypít si je v klidu u okna, výhledem na krásně zasněžené domy nebo pozorovat, jaké obrazce děda Mráz zase jednou vykouzlil na vašem okně... v klidu si vychutnat ranní cigaretu... dát si skleničku oblíbeného džusu... přečíst si pár stránek knihy... pochválit se za to, jak jste šikovní, že jste vyparkovali z malého místa... co si takhle prohlížet okolí, pozorovat lidi kolem sebe, když vám náhodou na semaforu padne červená... co takhle se při příchodu na své kolegyně usmát... a co si takhle užít to, že pán, kterého jste potkala v restauraci se na vás usmál... co mu to také oplatit úsměvem...  co se na chvilku zastavit a nastavit svou tvář teplým slunečním paprskům jako ta sympatická stařenka a UŽÍT SI JE.... nebude vám hned lépe, když si každý den budete alespoň pár minut užívat?

    ...ta paní mi dokázala vykouzlit úsměv na rtech... líbilo se mi, že si umí užít i takovou drobnost... do knihkupectví jsem si původně šla pro knihu Francouzky netloustnou od Mireille Guilianové, ale jelikož jsem stařenku a její příjemnou náladu, která zářila do okolí, nemohla pustit z hlavy, odnesla jsem si nakonec knihu jinou, ale i nad tou původní mě svrběly prsty... domů jsem dojela s knihou FRANCOUZKY UMÍ ŽÍT, od stejné autorky... její podtitul je "Tajemství, recepty a radůstky od jara do zimy"... a taky s novým kočičím diářem... a hlavně s úsměvem na rtech a příjemným pocitem, že svět není jen ošklivé šedivé zlé místo k přežívání...

   ....a teď mne omluvte... jdu si užívat čtení do pěkně vyhřáté postele...

zdroj všech obrázků: www.weheartit.com