Ready or not...

   ...marně hledám lepší zítřky... vyhlížím je, až se mi někdy zdá, že si svůj krk vykroutím tak, že bude ještě delší a štíhlejší než obvykle... občas se mi zdá, že je zahlédnu... někde za rohem na mě vykoukne jejich růžek a já zajásám... vesele si nadskočím, až si skoro vyrazím zuby, protože společně se mnou vyletí i dlouhé perly, které mi dost často v posledních dnech visí na krku a ona setrvačnost je mrcha... rozeběhnu se, abych ty lepší zítřky chytla, jenže pak zakopnu a ony mi opět proklouznou mezi prsty...  

   ...zvednu hlavu a smutně se za nimi dívám... stojí opodál a škodolibě se chechtají, jak na mě zase vyzrály... a jak se tam válím, zmáchaná v blátě (protože kam jinam bych mohla v zářivě bílé košili dopadnout - díky, milý Murphy!!!), napadá mě, že každý si musí projít horšími dnešky, aby se mohl z lepších zítřků radovat... i když nebylo těch horších dnešků už dost? ale bylo jich dost na to, abych mohla říct: Ano, jsem dostatečně připravená na lepší zítřky...? Naučila jsem se žít sama se sebou?

   ...jsem a proto po každém zakopnutí vstanu a dál nahlížím za každý roh, abych mohla lepší zítřky popadnout za pačesy dřív, než mi zase utečou... teď už si je utéci nenechám... 

zdroj obrázku: http://flickrhivemind.net/Tags/bar,bratislava/Interesting