Když se (ne)daří...

   Ne každý den je posvícení... člověk si něco plánuje a ono to nakonec dopadne úplně jinak... nejdřív si naplánujete, jak se budete v klidu učit na státnice... první dvě sfouknete v květnu a druhé dvě v červnu a čtrnáct dní předem se dozvíte, že v červnu máte jen jednu a na květen vám škola vypsala státnice tři... panika, pláč, pocit naprostého zoufalství a pak se dostaví odhodlání, že to přece jen nevzdáte... budete se snažit a zkusíte... jenže... do toho práce a další povinnosti a vy nevíte, kam dřív skočit... začnete být zoufalí - je toho neskutečně moc - myslíte na to, jak mohlo být fajn, kdybyste se tenkrát rozhodli vystudovat jiný - lehčí - obor, ale přesto TO NEVZDÁTE... učíte se, jak to jen jde a nakonec přijde první ze tří dnů D. 

   Vylosujete si otázku a začnete se děsit. V hlavě vám to šrotuje, snažíte se vyplodit, co nejvíc. Pak vám svitne naděje, když se podíváte na druhou půlku otázky a usmějete se... tohle přece víte... a pak... jdete k "soudu"... snažíte se o svém tématu říci, co nejvíce a máte pocit, že si o vás musí všichni myslet, že jste idiot. Ale přesto, v momentě, kdy vylezete z místnosti, máte v sobě naději, že to přece jen máte. A pak si jdete pro ortel. V momentě, kdy vstoupíte do třídy, víte, že to nemáte aniž by kdokoliv cokoliv řekl... a vám se zhroutí svět... pak ale znova vylezete ze třídy a na vás tam s otevřenou náručí čeká přítel a vy zjistíte, že se vám svět vůbec nezhroutil... víte, že vše jde dál... pro vás se vlastně nic nezmění, jen se ten titul budete mít až za půl roku... a víte, že se musíte sebrat a jít se domů ještě učit, aby jste o den a půl později zvládli další dvě státní zkoušky... nechce se vám do toho, ale vy víte, že musíte... sednete si k tomu a zjistíte, že to jde... není to jednoduché, ale jde to...

   O dva dny později se vzbudíte, nastrojíte se a jdete zkusit své štěstí podruhé. Věříte a ono to vyjde. Vyjde to a vy jste o dvě státnice blíže vysněnému titulu. Máte radost, cítíte jisté zadostiučinění, že se vám za tak krátkou dobu podařilo naučit alespoň na dva ze tří předmětů. Ale přesto vás to mrzí, mrzí vás, že nebudete na promoci se svými spolužáky... ale co...

SHOW MUST GO ON... 

a tím se snažíte řídit, 

i když to někdy není vůbec jednoduché...

zdroj obrázku: vyhledávání přes www.google.com